Park/ Odpočinková zóna

*teraz ho bozkám ja na krku..*

Zrudnu a polknu nasucho.

*začnem ho nežne bozkávať na krku..*

Celý dolámaný se probudím a otevřu oči. Spatřím ty dva, nemám však ani ponětí, co vidím. Hlasitě zamumlám a znovu usnu

Rudej se skoro nehýbu. Pravidelně oddychuju a nevím co říct.

*zacítim, že sa skoro nehýbe, tak prestanem, pretože neviem čo to s ním robí..*

Kouknu na tebe rudej jak rak a začnu tě líbat.

*všimnem si aký je červený a usmejem sa..a bozky mu oplácam..*

Po chvíli, kdy už nemám dech přestanu, oddychuju a usmívám se.

*nechám ho nech sa rozdýcha a zatiaľ ho znova pobozkám na krku..*

Znovu zrudnu, pak tě chytnu za bradu a začnu tě vášnivě líbat.

*prekvapene na neho pozriem, ale potom mu začnem bozky oplácať..*

Usměju se. Nemůže se tvých rtů nabažit. Rukama ti začnu jezdit po zádech.

*začervenám sa a zatvorím oči, aby som si to užila.. *

červenám se a pomalu, spokojeně zavřu oči.

*objímam ho a spokojne si opriem hlavu o jeho plece..*

Usměju se a pohladím tě po vlasech.

*vzdychnem si príjemne a unavene sa o neho opieram..*

"Nechceš dnes přespat u mě?" zašeptám bez rozmyslu a pak si uvědomím, co jsem řekl a tak zrudnu.

Uhm.. *prikývnem unavene..*

Usměju se, když vidím jak přikývneš. Vezmu tě do náručí a rudý jako rak s tebou odejdu.

S úpěním se probudím a zlehka otevřu oči. Oslepen světlem mžourám kolem a unaveně pohnu rukou. Pomalu se posadím a opřu tělo o kmen. Nadzvednu ruce na úroveň obličeje a zlehka si mnu oči. Do nosu mi proudí čerstvý vzduch a já se po delším spánku usměji. Podepřu se o větev a přehoupnu nohy přes okraj. Odstrčím se rukama a dopadnu na zem. Protáhnu se a zadívám se do dálky. Poškrábu se na vlasech a posadím se. Přivřu oči a nechám si cuchat vlasy jemným vánkem. Ponořím se do sebe a zaplavu si do temných vod mé mysli

Ozve se hlasitý táhlý zvuk, který mě vyruší a donutí mě se vrátit k vědomí. Vstanu a rozhlédnu se za zdrojem zvuku. Vzápětí se ozve znovu, ještě hlasitěji a déle, něž předtím. Chytnu se za břicho a vyprsknu smíchy. Druhou rukou se snažím potlačit náhlý výbuch emocí. Nepodaří se mi to a já se začnu nekontrolovatelně smát.
Co to tu vyvádíš? rozlehne se mi myslí hlas se zvědavým tónem. Ihned se uklidním a sem tam se trochu uchechtnu. Nic, odpovím a za chvilku uslyším hlasité zamručení. Flammova přítomnost zmizí a já se usměji.
Žaludek se ozve znovu, tentokrát mi to málem trhá střeva. Trochu zkřivím obličej a chytnu se za břicho. Rozhlédnu se a snažím se zorientovat. Když si vzpomenu, kterým směrem je ten obchod, kde jsem jedl naposled, rozběhnu se tam. Po pár metrech se žaludek ozve znovu, stále silněji a silněji. Když se to nakonec nedalo vydržet, za běhu jsem otevřel pusu a vykřikl jsem. K mému překvapení se místo mého obvyklého výkřiku Iwou rozlehl neuvěřitelně hlasitý dračí řev. Zacpal jsem si pusu rukou a trochu překvapeně jsem hleděl kolem. Když už to odeznělo, pustil jsem si pusu a pootevřel ústa. Po nosu mi přelezl menši plamen a v ústech se mi rozlilo mdlé světlo. Žaludek se uklidnil, stále jsem však měl hlad. S několika domněnkami jsem se vydal do ulic