Vodopád v Iwagakure

Když o tom promluví on zamračím se, když ona řekne to co řekne zamračím se ještě víc. Najednou se mi v hlavě ozve hlas. "Tak co Shadowbringere nechceš mi ukázat svou sílu?" překvapeně zamrkám. "Jak?" optám se ho. "Zabij ho." řekne hlas

Nevadí, usměji se a trochu zbystřím. Dej si na to škrvně pozor, maličký, ozve se mi hlavou. Trochu se podivím a najdu Flamma. Co tím myslíš? zeptám se ho a nejistě se mu kouknu do očí. Jen taková rada, odpoví mi a odfrkne si. Z nozder mu vyletí plamen ohně, až se to zrcadlí v mým očích

*všimnem si, že sa vzduch napol.. zamračím sa a prudko vstanem..* Bude to musieť počkať Haru.. musím najprv postupovať podľa plánu.. *poviem a nahmatám skrytý zvitok.. položím ruku na plece Sainovi..* Ideš so mnou.. *šepnem mu..* Haru, môžeš zostať vo vesnici.. dokonca zariadim, aby ťa do nej vzali.. len si dávaj pozor.. *posledné slová šepnem a naznačím Sainovi aby vstal a išiel so mnou*

Vstanu. "Bude to muset počkat." řeknu hlasu

Tak zatiaľ Haru.. *pousmejem sa a chytím Saina za plece a nejako zmizneme..* (Kancelária Tsuchikage)

Zatím, řeknu do větru a zamračím se. Vůbec se mi nelíbila reakce toho kluka. Pomalu vstanu s tím, že bych měl ještě potrénovat, abych se dokázal bránit. Projedu myslí hledat Flamma, abych s ním pokecal při vědomí. Projel jsem kouty mé mysle, až jsem narazil na drakovo vědomí. Lehce jsem se o něj otřel, abych na sebe upozornil. Následná prudká reakce mě velice překvapila. Drakovo vědomí kolem toho mého vytvořilo zdi. Cítil jsem z něj mírný vztek a hodně pobavení. Co zase chceš, prcku? zeptal se mě hromovým hlasem a uslyšel jsem tlumený smích. Zeď se stáhla a já zase mohl pořádně myslet. Chtěl jsem, aby si dohlížel na můj trénink, odpovím mu s nadšením a navenek se usměji. Drak pobaveně zamručí. Jak chceš, povolí to a trochu se ponoří do mé mysli. Bude rychlejší, když ti to ukážu, řekne mým hlasem a já se trochu podivím. Dál už na mě mluví v myšlenkách. Budu trochu popostrkovat tvé pohyby, takže se budeš učit mnohem rychleji, než je zvykem, poví a trochu nadzvedne mou ruku. Přikývnu a koncentruji chakru. Dlaň mi vzplane plameny, které vůbec nedráždí, ba naopak, jakoby mě příjemně hladily na kůži. Usmál jsem se, protože to šlo jakoby nic. Tohle nic není, zchladil mě Flamma a já trochu posmutněl. Neklesej na mysli, za chvíli ti to pude, povzbudí mě trochu a já radostněji přikývnu. Dovol ohni se rozšířit, poradí mi. Už trochu automaticky kývnu a poslechnu ho. Oheň se pomalu rozleze po mé ruce, až dojde k loktu. Vycítím tu menší spotřebu chakry a zamračím se. Stačí, zdůrazní drak. Teď to chvilku vydrž, přikáže mi a odfrkne si. Hmmm, řeknu bezmyšlenkovitě a snažím se setrvat. Po několika minutách se mi na těle objeví pot. Z pravé ruky se začne rovnou odpařovat, takže se nad ohněm zjeví letmý kouř. Po dalších pár minutách trochu zatnu zuby a pořád se koncentruji. Po půl hodině začne oheň ochabovat a na mě dopadne pokles chakry. Flamma vše pozoruje a občas mi něco vytkne nebo mě pochválí. Nemůžeš mi dát trochu trochu chakry? optám se ho namáhavě a povytáhnu obočí. Ne, odpoví rázně a usměje se. Proč? povzdechnu si a zaskučím. Tohle tě nejen učí ovládat oheň, ale také to zvyšuje tvoji zásobu chakry. Nestačí jen trénovat mysl, musíš také trénovat tvé tělo. Po tomhle tréninku si pořádně zacvičíš, ušklíbne se. Vytřeštím oči a na nejbližší strom hodím pohled "to si snad děláš p*del", protože hodit pohled myslí nejde zrovna jednoduše. Popravdě to nejde vůbec. Po hodině od začátku tréninku oheň pohasne a já unaveně usednu na zem. Teď asi to cvičení? otáži se a obrátím oči v sloup. Drak souhlasně zamručí a já se s heknutím postavím. Máš dost vypracované tělo, ale mysl si to pořádně neuvědomuje. Proto jí to musíš připomenout intenzivním cvičením, objasní mi situaci Flamma. Trochu zakleji a vyčkám na další rozkazy. Plně jsem se podvolil jeho příkazům. Jelikož jsem si vědom toho, co se děje venku, mám v hlavě přesnou trasu toho, kudy jsi chodil. Takže si zaběhneš k tomu parku a zpátky. Po cestě tě budu navigovat, proto se neboj, neztratíš se, přikáže mi. Vycítím, že se v tom vyloženě vyžívá a potlačím drzé poznámky. Poslechnu ho a odběhnu pryč( nebudu postovat i tam). Po nějaké době se vrátím a zastavím se. Začnu popadat dech a otírat si pot z čela. Ještě párkrát, maličký, ozval se Flamma a po jeho slovech jsem se zděšeně zadíval do země. Ty jsi chtěl pomoct s tréninkem, já mohu kdykoliv odejít, připomněl mi po mém pohledu. Ne! zamítl jsem to a narovnal jsem se. Poté jsem se dal znovu do běhu. Když už jsem se na to chystal po jedenácté, drak mě ujistil, že to stačí. Teď uděláš sto kliků a stejně tak i dřepů, sedů-lehů, kopů a úderů do stromu... a tak mi vyjmenovával všechno, co mám udělat. S nadšením jsem se na to vrhl. Prvních pár sérií jsem to nějak dal, ale zbytek mi dal celkem zabrat. Po dvou hodinách jsem to stěží dokončil a odpadl. To pro dnešek myslím stačí, oznámil mi Flamma a opustil mou mysl. Oddechl jsem si a chvíli jen tak ležel v kaluži  potu. Jakmile ze mě vyprchal všechen adrenalin, můj senzor pachu mi nahlásil, že pořádně zapáchám. Nějak jsem se vydrápal na nohy a přešel k vodopádu. Posadil jsem se pod něj a nechal splachovat všechnu mou špínu a únavu. Pomalu jsem zavřel oči, až jsem usnul pod vodopádem

Probudím se a celý unavený se vydám k mému stromu. Cestou kupodivu nezabloudím

Nějak se dostanu až sem. Přijdu k vodopádu, natáhnu se a rukou otestuji teplotu vody. Studená, pomyslím si a usměji se. Se vzrušením skočím do vody. Po pár sekundách vynořím hlavu a potřepu jí. Pomalu dojdu na břeh osvěžený příjemnou vodou a usednu si do trávy. Lehnu si do ní a trochu se převaluji. Po nějaké chvíli se zvednu polomokrý a se spoustou trsů trávy na těle. Otřepu se a shodím ze sebe všechnu trávu. Soustředím chakru po celém těle, až se po chvilce nakonec vypaří i zbylé kapky. Pak si zase lehnu do trávy a odpočívám

Prídem sem.