Park/ Odpočinková zóna

Ako myslíš.. *povzdychnem si..* Potom si nesťažuj, že ti je zima.. a o tom učení ešte porozmýšľaj.. *poviem mu a otočím sa že pôjdem.. vtedy ma niečo napadne..* Ty nemáš kde spať čo?

Jakto? zeptám se a ukážu na strom. Svý místo jsem si vybral, podivím se a poškrábu se na hlavě

Na strome? *poviem prekvapene..* Tak fajn.. *prikývnem..*

Tak sa vyspi.. *poviem a zmiznem*

Jen bych poprosil o nějakou deku, ozvu se ještě a trochu nervózně se uculím

Nestihl jsem to, povzdechnu si a vyskočím na strom. Zadívám se na hvězdy a poškrábu se na hlavě. Chvilku přemýšlím

Pomalu otevřu oči a zívnu. Promnu si oči, poškrábu se na hlavě a něco zamumlám. Seskočím na zem a rozhlídnu se okolo. Spatřím párek zamilovaných, nějaké pejskaře a pár lidí na procházce. Nevšímám si jich a začnu se protahovat, dělat různé krkolomné pozice a ulevovat svalům. Když po nějaké době skončím, jedním skokem se ocitnu zpět na té větvi. Jedním trhnutím vytáhnu gae bolgu ze kmene a saltem vzad se ocitnu dole. Přehodím si kopí do druhé ruky a jdu se projít

Po dlouhé procházce konečně najdu cestu sem. Najdu můj strom, vyskočím na mou větev a zabodnu gae bolgu do kmene. Seskočím dolů, sednu si pod strom a zavřu oči. Pomalu upadám do zákoutí mé mysli, navštívit Flamma

Pomalu otevřu oči a podívám se kolem. Vstanu, zadržím zívnutí a protáhnu ruce
Pochopit podstatu ohně? podivím se a zkřivím tvář. To mi teda pomohl, řeknu ironicky a poškrábu se na hlavě.
Zamyslím se nad vším, co řekl a chvilku jen nehybně stojím. Nezkrotný, volný, rozšiřující se oheň, zamračím se a dám si ruce na obličej. Co jsem komu udělal, zasténám a po chvíli si ruce oddělám.
V duchu si představím oheň, jak se pomalu zvětšuje a nabývá určitý tvar. Představím si ho vzrůstajícího na mé ruce, shromáždí se okolo a ustálí se v jednom bodě. Nastavím ruku před sebe a nevidím žádný rozdíl. Po chvíli si všimnu nepatrného dýmu stoupajícího z mé dlaně. Usměji se a dál pokračuji v mém snažení. Snažím se soustředit ještě víc, sehnat všechny zbloudilé myšlenky zpátky k majestátnímu ohni. Stačí krůček po krůčku, pomyslím si a představím si malý plamínek. Malý dým se pomalu rozšiřuje, až se z mé dlaně pořádně čoudí.
Žádný dým, oheň, pomyslím si a dým pomalu ustoupí. Po mé dlani pomalu přeběhne jiskra. Po chvíli další a další.
Vzplaň! zakřičím v duchu. Jako na povel se v mé ruce objeví pětimetrový plamen. Vykřiknu překvapením a spadnu na zadek. Plamen zmizel stejně rychle, jako se objevil.
Chvilku jen sedím a vydechuji, ale pak se zvednu a pokračuji. Nesmím být netrpělivý, napomenu se a trochu se zamračím. Jen tak tam stojím se zavřenýma očima a představuji si. Na dlani se mi objeví malý plamínek setrvávající na jednom místě. Trochu se podivím, ale dál se pevně soustředím.
Neomezuj ho tolik, ozve se mi myslí, až se trochu polekám. Plamínek málem zhasne, ale znovu se soustředím, takže se znovu zapálí. V duchu poděkuji Flammovi a poslechnu ho. Plamínek začne plát podle závanů větru a já si uvědomím, že se hned ovládá snadněji.
Po desítkách minut se plamen kompletně obalí kolem mé dlaně. Usměji se nad ovocem tréninku a nechám ho uhasnout. Trochu se protáhnu a pak unaveně vylezu na můj strom. Lehnu si na něj a zavřu oči. Povšimnu si, že už mi není zima. Usměji se a po pár minutách usnu

Nad ránem něco zamručím za spánku a překulím se na bok. Polovina mého těla se nebezpečně naklání přes větev, takže hrozí pád a pořádné natlučení hlavy. Po pár minutách se překulím ještě o trochu. Pomalu se začnu kutálet z okraje větve, až spadnu ze stromu na zem. Letím vzduchem a dopadnu obličejem dolů. Unaveně zvednu hlavu a otevřu oči. Stěží vstanu a dám si ruku na obličej. Potlačím zívnutí a unaveně se rozhlídnu. Zvednu hlavu vzhůru a podívám se na strom. Asi jsem sletěl, poškrábu se na hlavě a protáhnu ruky.
Po chvíli nic-nedělání si dám ranní rozcvičku. Pár minut se rozcvičuji a pak odejdu pryč

*prídem sem pomalým krokom.. sadnem si pod strom a obzerám sa..*

Pomalu sem dojdu, nevšimnu si Alex a rovnou se vyškrábu na můj strom. Ani ne za pár sekund usnu

*tiež si nevšimnem Harua a zamyslene pozorujem okolie..*

Pomalu přicházím jak duše bez těla.

*vstanem.. nevšimnem si Saina a pomaly sa začnem prechádzať a pozerám sa len na zem.*

Přijdu ke stromu, ruka se mi obalí stínem a bouchnu do něj. Strom křupne a zlomí se. Já spadnu na kolena, rukama se obejmu a mám sklopený pohled.

*niečo začujem.. zastavím sa a uvidím Saina.. v očiach sa mi zjaví bolesť.. nie vlastná ale jeho.. podídem potichu k nemu a zozadu ho objímem a je mi jedno ako bude reagovať..*

Trochu s sebou cuknu, ale pak mě začnou téct slzy po tvářich, ale pod maskou.

Prepáč mi, že som vtedy utiekla.. naozaj prepáč.. *šepnem a objímam ho..*

"U-udělal jsem něco špatně?" šeptnu a dál mi tečou slzy

Nie.. vôbec nič si nespravil zle.. len som si všimla niekoho koho poznám.. *šepnem potichu.. otočím si Saina.. dám mu dole masku a uvidím slzy.. zotriem mu ich..* Milujem len teba.. *šepnem*

Překvapíš mě, když mi sundáš masku. Koukám na tebe a když to řekneš tak tě obejmu. "Já tě taky miluju." šeptnu

*objímem ho tiež.. potom ho nežne pobozkám..* Ver mi.. nič zlé si nespravil..

Polibek ti oplatím a kývnu. "Mohla si mi aspoň odpovědět." šeptnu

Prepáč.. ale už som ťa nepočula.. *šepnem a objímam ho..*