Jezero v údolí konce

*otvorim ústa do koran* ty si niekoho zabil ? Ale keby chceš tak Ria ťa určite prijme do Suny

Pomalu se posadím a zadívám se do země. Ano, zabil, odpovím a jeho další větu jsem už neslyšel

*kuknem sa na jeho* to si ako fakt dokázal a vravim že Ria by ťa určite prijmula do Suny

Byly by z toho jen problémy, řeknu mu a znovu se zadívám na hvězdy. Nátáhnul jsem ruku, abych se jich dotkl, ale byly nedosažitelné. Se zklamáním jsem ruku svěsil

*trochu som sa zasmial ked som videl o čo sa haru pokúša divám sa na mesiac*

Víš, mám v sobě nějakou temnou krvežíznivou část, která je většinou skrytá, ale občas se dostane na povrch. Je to strašný pocit vědět, že každou chvíli můžeš ztratit kontrolu nad svým tělem. Snažím se na to nemyslet, ale občas to na mě dolehne a cítím se odpovědný za "jeho" činy, zamračím se a sleduji v jezeře odraz Měsíce

*trochu sa začnem triast* takže tým chceš povedať že tých členov tvojej dedinky si zabil bezdôvodne *Spita sa a trochu vidno z Neho strach*

Pomaly sem prídem.

*uvidim Riu* Ahoj čo tu robíš takto neskoro ja uz idem spat do bytu *povie milo*

"išla som sa prejsť a po prípade ťa nájsť",poviem milu a usmejem sa.

*začnem sa snou bozkavat s jazykom* ideš tiež uz do bytu ?

*zmiznem*

Jsem plně ponořen do sebe, nevnímám okolní svět. Pomalu začnu bloudit myšlenkami, až nakonec usnu.

*Prídem sem a vsimnem si Harua ako spi*

Proberu se z nepohodlného spánku vsedě. Promnu si oči, zatřepu hlavou a vyskočím na nohy. Trochu zapackuji s obvázanou nohou. Všimnu si Itamiho, ale nijak nereaguji. Místo toho zavrčím, chytnu obvazy a jedním prudkým pohybem je strhnu. Jen by mi zavazely, pomyslím si a teprve pak se otočím na Itamiho. Čekám a mlčím

Ahoj *usmejem sa na neho *dorozpravas čo si včera nedokončil ? *Spita sa milo*

Když jinak nedáš, zavrčím a trochu se pousměji. Sednu si na zem a vyzuji si boty. Bez nich mám holé nohy a cítím se uvolněně. Poslední dobou jsem hodně zpohodlněl a zlenivěl, pomyslím si a chytnu jednu botu do ruky. Strčím do ní obě ruce a jedním pohybem ji vertikálně roztrhnu. Obě poloviny odhodím a totéž opakuji u druhé boty.

Čo to robíš *spitam sa čudné*

Jak bych to jen řekl, odpovím a zamyslím se nad tou otázku. Pobaven sám sebou se usměji a řeknu: Zase jsem sám sebou. Vstanu a pomalými kroky přejdu k mému odhozenému svršku. Popadnu ho a vrátím se k mé položené Gae Bolze. Skloním se, vezmu kopí a napřímím se. Podívám se na Itamiho a kopím zajedu do oblečení. Ozývají se zvuky trhající se látky a posléze držím v ruce je cáry mého trika. Zadívám se na oblohu. Jen počkej světe, přicházím já, probleskne mi hlavou a hluboce se nadechnu. JSEM ZPĚĚĚĚĚĚĚĚĚT! zakřičím z plných plic a usměji se jak jen to jde. Poté přepadnu dozadu, dám si ruce za hlavy a vyzubený si lehnu do trávy. Skvěly pocit, rozzářím se a s úsměvem dál ležím

*prekvapený na jeho pozerám* Počuj haru mal by si prestať pit *povie a začne sa smiať*

Vyskočím na nohy a nepřestávám se usmívat. Málem bych zapomněl, jak skvělý je pocit být zase sám sebou, řeknu a trošičku se uklidním. Zarazím se a pohladím se po břiše. Je čas na snídani

Teraz by si ma mohol pozvat ty *povie a stále sa trocha smeje*

Ok, přikývnu a s radostí odepnu svoje pouzdro na kunaie a shurikeny. Když to prodám, měli bychom mít na jídlo, podotknu a vyhodím pouzdro do vzduchu. Chvilku si počkám a jakmile začne padat, zachytím ho. Kam zajdem? zeptám se a trochu mi zajiskří nohy

Kám chceš nejdeme na sake *poviem a Podam mu peniaz

Odmítnu peníze a zadívám se na něj. Nepotřebuji ho, podívám se na pouzdro a usměji se. Kdybys nebyl se mnou, něco bych si ulovil, ale ty by sis stěžoval na nedostatek chlastu, řeknu a zasměji se. Pak se podrbu na hrudi a zamyslím se. Zajdem do Suny. Tam se nejlíp vyznáš a určitě se najde nějaké místo, kde to prodám, oznámím mu. A je tam dobrý rámen, dodám po chvíli a poškrábu se na hlavě