Sainovo podvědomí

Zde je místo, kde je zapečetěn drak. Saino zde s ním může mluvit.

Otevřu oči a rozhlížím se rychle okolo. Sedím uprostřed obrovské jeskyně. Vysápu se na nohy a koukám do stěny. Není tu úplná tma. Je tu šero. Vidím stěny a v podstatě vše, ale dost špatně. Pomalu se rozejdu a slyším svoje kroky, které se ozývají díky ozvěně. Najednou uslyším řev. Ten řev jako bych už někdy slyšel. Někdy, ale nevím kdy. Schovám se za větší šurt a sleduju co se děje. Nic nevylézá, ale i tak nějakou dobu čekám. Pak se dám znovu do chůze a uvidím něco v dálce. Byl to obrovský šutr uprostřed ještě větší jeskyně. Šel jsem k němu a najednou se na šurt vyhrnulo obří zvíře. Zkameněl jsem a koukal jsem na něj. Tvor vyšel až na vrchol a zařval. Spadnul jsem na zadek a s úžasem i se strachem na něj koukal. Tvor udělal něco jako úšklibek. Začal jsem si ho prohlížet a najednou mi došlo, že je to drak.
"D-Drak... nejsi stínový drak?" vyhrnu za sebe. Drak se narovná. "Do takového podělánka jsem zapečetěný? To si děláte srandu! Ano jsem stínový drak... Kage ryū." odpoví. Pomalu se postavím, i když se ještě poměrně klepu. "Kage ryū... díky tobě umím tohle?" optám se a pěst se mi obalí stínem. Drak kývne. "Ano díky mě umíš tohle... a budeš moci umět mnoho dalšího... ShadowBringere." odpoví se zazubením drak. Překvapeně na něj kouknu. "Jak si mi to řekl? ShadowBringer?" optám se ho nejistě. Drak kývne a kouká na mě. "Ano ShadowBringer. Nosič stínů." řekne klidně. "Ale než se naučíš víc tak mě musíš přesvědčit, že jsi hoden mě nosit v sobě. Dnes ale ne. Zítra se tu stav." zařve a odejde do temnoty jeskyně. Jen na něj koukám s úžasem jak mizí v temnotě jeskyně. Pak si sednu, začnu meditovat a pak zmizím.

Otevřu oči a rozhlédnu se po obrovském okolí. Nikde nevidím toho velkého draka, kterého šupiny byli tak okouzlující. Pomalu jsem se zvedal a cítil jsem celkem zdřevěnělé nohy. Protáhnu si je a v pravém koleni mi zakřupe. Zkřiví se mi tvář bolestí, ale po chvíli to přejde. Pomalu se vydám do větší jeskyně, kde by měl být. Nebyl tu a do zádu do té temné mlhy jsem neviděl. Pomalu jdu k obrovskému kameni a najednou je slyšet řev. Pak se ozve hrubý drakův hlas. "ShadowBringere už jsi tu?" optal se z husté černé mlhy. Já jen polkl a odpověděl rozhodným hlasem. "Ano jsem tu Kage ryū... Jak ti mám dokázat, že jsem hoden tvé moci?" optám se ho a jsem připraven kdykoliv vytáhnout katanu nebo nějak reagovat, ikdyž si myslím, že by mi to moc nepomohlo. Přeci je to jen ohromný a mocný drak. Kage ryū pomalu vyleze na obří šutr. "Budeš bojovat proti sobě samému." odpoví stručně a já na něj nechápavě kouknu. "Jak to myslíš Kage ryū?" optám se ho s nadzvednutým obočím. Kage ryū se zasměje burácivým dračím smíchem a koukne na mě. "Podívej se za sebe. Je to jen začátek." řekne a lehne si na břicho, přes přední tlapu si dá druhou a navrch položí svoují obří, černou hlavu. Já se otočím a uvidím tam něco co trochu připomíná člověka. Bylo to vysoké asi jako já, ale zavalitější a asi i silnější. Prohlížím si ho pozorně a hledám něco, čím bych zjistil jestli je to člověk. Co tady dělá tohle? V mém podvědomí? pomyslím si. Postava se proti mě rozeběhne a v ruce má najednou katanu, která vypadá jako černá. Když se dostane trochu blíž tak jsem schopen rozpoznat, že vypadá jako by hořela černým plamenem. Zakoukám se ještě víc a zjistím, že to není plamen, ale stín. Celá ta osoba je stín. Vytáhnu katanu a zablokuju tu jeho. Jeho síla je neuvěřitelná. Začne mě posouvat. Povolím tlak a odskočím dozádu. Jen tak tak uskočím před čepelí. Ruka se mi obalí stínem a zaútočím na něj. Než ho však stihnu zasáhnout tak stín zmizí a drak se jen zasměje. Zamračím se, chytnu katanu do obou rukou a vyblokuju jeho ránu. Pod jeho břichem se vytvoří mezera a tam zabodnu katanu. Najednou osoba zmizí. Drak se zasměje. "Nejsi zas tak špatnej, ale na mou sílu ještě nemáš nárok... tohle byl nejslabší." řekne drak a já se na něj nechápavě podívám. Najednou mě něco zasáhne do zad a já upadnu na zem. Vyplivnu krev a zaskučím. Drak se natáhne a vše zmizí. Za mnou ještě chvilku stál další a najednou taky zmizel. "Kryj si záda... budeš trénovat víc a pak se sem vrať." řekne a zmizí. Pomalu se posadím, začnu meditovat a zmizím.